Mnoho kaktusářů si zakládá na tom, že má ve sbírce desítky polních čísel od jednoho rodu či druhu kaktusu. Mě v letošní sezóně nadchli letití obyvatelé mé sbírky, a to hned všechny tři formy. Dosud nekvetoucí rostliny totiž vykvetly. První - asi dvacetileté rostliny jsem si pořídil před 15 lety, od té doby několikrát změnily stanoviště a hlavně "vyrostly". V současné době je průměr kvetoucí rostliny žluté formy 60 cm, bílá a bezostná forma má v průměru pouze 50 cm, rostliny jsou staré bezmála 40 let. Letošní rok je opravdu "grusonový", protože od května už několikrát kvetly všechny tři formy tohoto krásného kaktusu. U klasické - žluté formy si cením především toho, že pochází z tuzemského prostředí. Bílá i bezostná forma má kořeny původu pravděpodobně na Kanárských ostrovech. I když Echinocactus grusonii zrovna nekvete, musím říci, že mě uchvacuje svou velikostí a impozantním tvarem. Existuje tedy dost důvodů k tomu, aby Echinokaktus grusonii měl ve sbírce hojné zastoupení. Pokud také vlastníte nějaký ten gruson, očekávejte, že nejrychleji poroste žlutá forma, dále bezostná, nejpomaleji přirůstá forma bílá. Podrobný popis a informace z historie shrnuje v článku "Gruson" Bohumil Mazel. Mazel B., Kaktusy, 1986, 22. ročník, číslo 4, str.82 - 85

E. Grusonii "Bílá forma"

E. Grusonii "Bezostná forma"

E. Grusonii "Žlutá forma"

Později než jste čekali, ale přece....

Pro Vás, kteří jste se rozhodli navštívit moji sbírku i pro Vás, kteří s přicházejícím jarem hledáte nové cíle svých cest, mám typ na zajímavý výlet. Pokud Vám to časové, finanční, fyzické, partnerské, meteorologické a jiné podmínky dovolí, vyhraďte si na návštěvu mé sbírky a jejího okolí nejméně jeden den! Já osobně bych doporučoval dnů několik - nebudete litovat... Takže k věci. Jako výchozí bod zvolte Kroměříž a ubytujte se zde. Jeden den Vám na prohlídku historických zahrad (Květné a Podzámecké) zapsaných v seznamu památek UNESCO i Arcibiskupského zámku s proslulou obrazárnou bude sotva stačit! Večer si můžete zpříjemnit posezením v http://www.arcibiskupskesklepy.cz/ Arcibiskupských vinných sklepích, jejich víno ocení i ti největší znalci ... příjemné místo pro relaxaci naskýtá zátiší s lunetami Maxe Švabinského, které najdete v areálu http://www.octarna.cz/ Octárna. Zde je možnost i ubytování. Následující ráno si můžete trochu zalenošit a po dobré snídani (nebo dokonce obědě?) se vydejte za kaktusy do Hulína. Bude-li parné léto, jak předpovídají meteorologové, zajděte se nejdříve osvěžit na místní koupaliště (dávají mu přednost i Kroměřížané). Kaktusy na vás počkají - před večerem některé vypadají lépe , ovšem zase nekvetou ... Vezmete-li s sebou kola, můžete se do Hulína vydat po příjemné cyklostezce, kterou s přehledem zdolají všechny děti i manželky. Patříte-li mezi turisty, třetí den si naplánujte návštěvu nedalekých Hostýnských vrchů. Výchozím bodem by mohla být obec Rusava nebo také vrch Tesák, odtud lze dojít, ale i dojet po vyznačených trasách na známé poutní místo http://www.hostyn.cz/ sv. Hostýn. Nenechte si ujít návštěvu basiliky ani nedaleké rozhledny, ať vidíte, jaký výstup máte za sebou. Ve zdejších poutních domech Vám bude po tomto výšlapu znamenitě chutnat a komu se už nebude chtít šlapat ani z kopečka, může se autobusem svézt dolů do Bystřice pod Hostýnem. Komu se ještě nebude chtít domů (a to se Vám nejspíš přihodí), může se přesunout na další z vrcholů Hostýnských hor - na Troják. Pokud jste se z předchozí túry vrátili na Tesák, kde jste se před tím ubytovali, je to odsud coby kamenem dohodil. Ti, kteří se utábořili na Rusavě, musí hodit dvakrát... http://www.natrojaku.cz/ Na Trojáku můžete navštívit bowling, saunu, masáže - to, abyste se zase dali dohromady než se vrátíte do civilizace!!! Uznáte sami, že sbírku kaktusů je lépe navštívit už na prvním , snad ještě na druhém místě , ale rozhodně ne později!  Těším se na Vás a šťastnou cestu Vám přeje Vladimír Hanák.

Taková situace nastává zpravidla tehdy, když je kaktus zhruba o metr vyšší než jeho pěstitel a dále hodlá pokračovat ve svém v podstatě nekontrolovatelném růstu. Vzniklá situace má řadu nevýhod, z nichž jsem bohudík na vlastní kůži vyzkoušel pouze některé. Rostlina se deformuje o konstrukci skleníku, rostlina deformuje skleník, kaktusář bez žebříku nebo metr dlouhého štětce nespráší květy apod. Dovedu si představit i další kuriózní situace související s překotným růstem ceresů, přesto tyto kaktusy v průměru těla do tří centimetrů nechávám růst volně. Tělem se přizpůsobí konstrukci skleníku a plazí se všude možně. Kaktusy v průměru těla okolo pěti centimetrů např. Cleistocactus strausii už raději zkrátím na optimální délku a to dobrým (tj. pevným, dostatečně dlouhým a ostrým) nožem. Na cereusy v průměru těla nad deset centimetrů s dlouhými a pevnými ostny používám raději kvalitní motorovou pilu. Pokud k těmto radikálním opatřením nepřistoupíme, vystavujeme se nebezpečí, že mohutnější rostliny dříve či později vytlačí zasklení skleníku. Uřezáním rostliny si vlastně kaktusy připravujeme k vegetativnímu množení. Uřezaný vrchol zakořeníme a původní rostlina pak časem na řezu vytvoří nové odnože. Někdy je uřezaný vrchol značně dlouhý, pak jej můžeme nařezat na deseticentimetrové kousky a opět zakořenit. Před zásahem si připravíme několik nezbytných pomůcek, které budeme mít na dosah. Je to už zmiňovaný nůž, pevné rukavice, prostředek na ošetření řezné rány, štětec a pravděpodobně dvoják žebřík. Vybereme si slunný den, aby se rány po řezu brzy a dobře zatahovaly. Přerostlý vrchol rostliny řežeme vždy pouze několika málo tahy. Pokud bychom rostlinu šmidlali mnoha krátkými řezy a přitom cloumali celým tělem rostliny, mohl by kaktus po těle popraskat, nebo by se mohl významně poškodit cévní svazek a rostlina by omezila nebo zastavila růst. Obě rány bezprostředně ošetříme vhodným přípravkem. Mně se za dobu dvaceti let kaktusaření nejvíce osvědčil hliníkový prášek. . Uřezanou část rostliny otočíme řeznou plochou nahoru a necháme asi týden zaschnout. Po dokonalém zaschnutí připravíme segment rostliny k zakořenění, a to nejlépe tak, že rostlinu vsadíme do květináče s perlitem. Rostlinu umístíme ve skleníku nebo fóliovníku, který je zastíněný. K zastínění používám barvu na skleníky amarit nebo stínící sítě. Rostlinou zbytečně nemanipulujeme ani ji jeden až dva měsíce nezaléváme. Po této době se většinou začnou objevovat první kořínky a rostlinu můžeme občas zalít (v závislosti na počasí) a necháme ji, aby v perlitu vytvořila pevný kořenový systém. V tomto stádiu je rostlina připravena na zasázení do zeminy. Jednoznačně je ve výhodě kaktusář, který si celý výše popisovaný postup řádně naplánuje. Já doporučuji rostliny, u kterých je plánován řez, dostat zjara do růstu. Nejpozději v půli června pak provést řez, aby rány stačily do konce června zaschnout. V průběhu července a srpna přistoupíme k zakořeňování. Nejlepší podmínky pro zakořeňování kaktusů jsou od července do srpna, a to z toho důvodu, že je splněna základní klimatická podmínka pro snadnou tvorbu nových kořenů, když je celodenní teplota nad 20 OC. Začátkem září je dobré rostliny zasázet, aby ještě do zimy stihly zakořenit v novém květináči. Nic se ovšem nestane, když rostliny ponecháme v perlitu a zasázíme je až v následující sezóně. Odřezané části (vrcholy) kaktusů opřeme obráceně (řeznou plochou nahoru) a necháme alespoň týden zaschnout. Ořezané rostliny začínají za 2-3 měsíce vytvářet odnože. Po třech měsících se vytvoří na odřezaných částech poměrně vydatný kořenový systém.